3) Platón

6. listopadu 2016 v 5:20 | Anchor
Platón působil ve vrcholném období řecké filozofie, které proběhlo na přelomu 5. a 4. století př. n. l. v Athénách.

Narozdíl od svého učitele Sokrata pocházel z výše postavené rodiny. Byl svědkem Sokratovy smrti, což ho zasáhlo natolik, že opustil Athény. Začal hodně cestovat, a tak jej ovlivnily východní filozofie a pythagorejci.

Opět narozdíl od Sokrata svá díla sepsal.
  • Vytvořil například Obranu Sókratovu, kde se dočtete co jiného, než Sokratovy obrany (obhajoby) před soudem.
  • Dále je autorem Symposionu (= Hostiny), ve které zmiňuje pojem erós. Jde o sílu vedoucí člověka k filozofování. Pro Platóna byl erósem Sokrates.
  • O duši a nauce o idejích se rozepsal hned ve dvou dílech - Faidón a Faidros. Ve Faidru duši rozdělil na 3 části (myšlení v hlavě, vůli v srdci a žádostivost v podbřišku).
  • V Ústavě se zabýval řízením společnosti a v Zákonech se soustředil na řízení státu.
  • Ovšem Platón si jen nefilozofoval, ale také vytvořil jeden více či méně důvěryhodně vypadající příběh! Tím mám na mysli příběh o zmizení bájné Atlantidy, jenž se nachází ve spisu Krítias.
Platón založil školu Akadémia, jejíž zánik v roce 529 znamená také zánik antické filozofie jako takové. V době své existence to byla demokraticky vedená škola, kde mohli studovat žáci z různých vrstev.

Platón nesouhlasil se sokratisty - nelíbilo se mu otáčení pravdy (všeobecným měřítkem pravdy podle Platóna byl mravní řád) a placení za učení. To nebyly jediné věci, co se mu nezamlouvaly. Byl odpůrcem rozumového a smyslového poznávání a vytvořil si vlastní idealistickou filozofii.

Jádrem filozofie tedy byla podle Platóna nauka o idejích. V této nauce se setkáme s pojmy erós, platonická láska, podobenství a svět idejí a svět stínů.
  • Eróse jsem vám již vysvětlovala, ovšem zmínila jsem jen konkrétního člověka, jenž byl erósem pro Platóna. Obecně se staly erósem smyslové prožitky a vjemy, které povznášely nad smysl, učily odvracet se od tělesna. Jedná se například o potěšení z postavy mladíků, o hudbu a o matematiku.
  • Pod platonickou láskou si dnes představíme lásku čistě duchovní. Takto to ovšem Platón nemyslel - šlo sice o lásku duchovní, ale i fyzickou!
  • Podobenství používal v Ústavě a v dílech o duši. Jednalo se o příběhy - obrazy - na základě kterých si lidé něco představili. Napsal například podobenství o jeskyni a podobenství o vozatajovi.
  • Svět idejí a svět stínů (někde jsem jej našla jako smyslový svět) je dualistická teorie o uspořádání světa. Jde o kontrast mezi tím, co je a co bychom chtěli. Tyto dva světy Platón popisuje v podobenství o jeskyni.
Svět idejí je ten pravý, skutečný, opravdový svět, jsou to předobrazy. Nejvyšší z idejí je idea dobra - tu má každá duše za cíl poznat a stát se její součástí. Podle Platóna se jde této ideji aspoň přiblížit, když budeme rozvíjet 4 ctnosti - moudrost, umírněnost, statečnost a spravedlnost.

Světem stínů nazývá viditelný svět, jenž poznáváme smysly a o kterém si jen myslíme, že je skutečný.

Když už jsem tu několikrát zmiňovala duši, pojďme se podívat na Platónovo pojetí duše. Zde nejsem líná zopakovat její 3 části - myšlení, které se nachází v hlavě, vůle, lokalizovaná v srdci, a žádostivost nalézající se v podbřišku.

K těmto třem částem se váže podobenství o vozatajovi. Platón totiž kreativně vymyslel, že vozataj, kterým je vůle, řídí kočár tažený 2 koňmi - myšlením a žádostivostí. Tento kočár se prohání mezi světem idejí a světem stínů a záleží jen na naší vůli, čím se necháme ovládnout. Platón nám naštěstí ohledně tohoto svého podobenství přináší dobrou zprávu - rozumová část již svět idejí ráčila poznat, tedy si rozvzpomínáme = anamnesis. A jestliže se necháme rozvzpomenout, dosáhneme správného cíle!

Za to, že mé texty čtete s takovým nadšením, vás ráda seznámím s Platónovými názory na uspořádání společnosti. Se současným uspořádáním nebyl spokojen, tedy se dal do dumání nad ideální společností. A hned stanovil její vrchol - žít dobrý život v ideálním státě. V ideálním státě by se společnost měla dělit na 3 vrstvy - řemeslníky (starající se o výživu a zisk), strážce (soustředící se na obranu státu) a vládce (zabývající se řízením státu).

O vedoucí pozice se mohl ucházet každý - Platón totiž ve své představě mísil aristokracii (že nejlepší by se vládci stali bez volby) s demokracií (že všem byl umožněn počátek ve vzdělávání).

Promyslel i systém vzdělávání. Do 20 let by se všechny děti vzdělávaly stejně (v gymnastice, hudbě, matematice a dialektice = nauka o správném myšlení), pak by ovšem přišla zkouška. To, co by v ní uspěli, by se následujících 10 let dále vzdělávali. Na ty, co by prošli i tímto prosíváním, by čekalo 5leté studium filozofie. Pak by se na 15 let zapojili do skutečného života. Cestovali by, honili se za poznáním a těšili se na své 50. narozeniny. V tom věku by se totiž konečně dostali na vládnoucí pozice.

Jako vladaři by to ovšem neměli lehké! Museli by se vzdát majetku a žen, tedy i rodiny, aby nikoho neupřednostňovali a aby se soustředili jen na blaho státu.

Platónovy myšlenky nevzaly za své po jeho smrti. Opěvovali je totiž novoplatonisté - idealisté - a staly se vrcholem idealistické filozofie.
 

2) Sokrates

31. října 2016 v 5:20 | Anchor |  Filozofie starověkého Řecka a Říma
Sokrates patřil do vrcholného období řecké filozofie, které proběhlo na přelomu 5. a 4. století př. n. l. v Athénách.

Pocházel z níže postavené rodiny a vyučil se sochařem, což mohl být důvod pro jeho myšlenku "Kdo potřebuje nejméně, je k bohům nejblíže." O svůj zevnějšek nedbal (prototyp pravého filozofa) a byl vysoké zavalité postavy, ale stejně si ho vzala jedna žena jménem Xantipa! Kromě toho, že byla hašteřivá, o ní víme ještě, že s ní Sokrates splodil potomstvo.

I když mu doma čekala manželka s dětmi, stejně Sokrates žil jen z toho, co mu lidé dali, za vyučování si platit nenechal (v duchu filozofie a oproti Sofistům).

Sokrates žádná díla nesepsal, jeho myšlenky se nám dochovaly díky jeho žákům. Náš filozof místo sezení u stolu a zapisování pěkně chodil po venku, zastavoval lidi a mluvil s nimi - vedl s nimi tedy dialogy. Nutil spoluobčany přemýšlet o pravdě, ctnosti a bohu. Tato metoda, kterou používal (mluvení s lidmi + pomáhání jim najít řešení a prozřít + pomáhání tím pravdě na svět) se nazývá maieutika. Na své složité otázky neznal odpovědi ani sám Sokrates, což tázané samozřejmě rozčilovalo.

Mohla bych k předchozímu odstavci dodat, že Sokrates navíc řekl "Vím, že nic nevím," jenže to by vůči němu nebylo fér. Mohli byste si myslet "nejenže Sokrates neznal odpovědi na své otázky, ale dokonce nevěděl vůbec nic - byl dutý jako bambus, v hlavě měl prázdno", avšak to nebyla pravda. Zmíněnou slavnou větu pronesl po letech objevování nových informací - s každým novým poznatkem se rozšiřovalo jeho povědomí o spoustě věcí, které ještě nezná. O tak obrovské spoustě věcí, až mu přišlo, že vlastně neví nic.

Místo věty "Vím, že nic nevím" by se tedy k tomu odstavci hodilo dodat, že Sokrates svými myšlenkami pobuřoval do té míry, že ho u soudu obvinili z bezbožnosti a kazení mládeže a musel vypít jed. K tomu se postavil statečně, skutečně tak učinil a v posledních chvílích mu byl nablízku např. jeho žák Platón.

Sokrates by se možná zlobil, když by viděl, jak se nazpaměť učíme jeho myšlenky. Filozofie totiž podle něj měla být postavena na prožívání, nemělo to být jen memorování.

S děsivě znějícím pojmem Daimonion přišel právě Sokrates. Nemá to ovšem nic společného s démony, nazval tak vnitřní hlas, hlas svědomí, hlas božský. K poslednímu slovu by se dalo navázat pojmem Sokratovské evangelium. Jedná se o příběh o něčem dobrém, dobrou zprávu. Sokrates tvrdí, že "Kdo dobro zná, ten dobro i koná". Dokonce si myslel, že se člověk rodí dobrý a kazí ho společnost. No, v některých případech nevim, nevim. Co byste řekli vy? :D

1) Sofisté

30. října 2016 v 17:05 | Anchor |  Filozofie starověkého Řecka a Říma
Sofisté patřili do vrcholného období řecké filozofie, které proběhlo na přelomu 5. a 4. století př. n. l. v Athénách. Jejich představitelé jsou Protagoras a Gorgias.

Slovo sofista znamená moudrý, vědoucí. Z toho bychom mohli usuzovat, že příslušníci této skupiny asi měli něco v hlavách (a to ne jen tak cokoli, ale přímo mozek) a že to i uměli používat. Správně. Jedině díky funkčním šedým buňkám mozkovým se mohli stát těmi vynikajícími řečníky, přemlouvači.

Oproti filozofům z 1. období starověké filozofie Řecka a Říma se místo na hledání pravdy soustředili na vemlouvání - na umění člověku něco vnutit, přinutit ho k něčemu (např. si něco koupit).

To ale nebyla jediná věc, kterou se odlišovali. Oni také dokonce šli proti myšlence filozofie - za vyučování si nechali platit! Ale mladí Athéňané, kteří se chtěli dostat k politické moci, a tak se potřebovali naučit mluvit a přesvědčovat, to zkousli.

***

Protagoras

První sofista, Protagoras, si samozřejmě jakožto příslušník této skupiny myslel, že pravdu má ten, kdo o ní druhé dokáže přesvědčit. Tou pravdou myslel konečnou pravdu, jelikož pravd je jinak ve skutečnosti více, jak ostatně sám uznal. Pravd je podle něj přesněji tolik, kolik je na světě lidí, jelikož každý člověk má jiný úhel pohledu kvůli jiným zkušenostem a schopnostem. Ale, jak už jsem psala, konečnou pravdu má podle Protagora ten, kdo o ní dokáže druhé přesvědčit.

***

Gorgias

Druhého sofistu, Gorgiase, najdete v učebnici Odmaturuj ze ZSV jen zmíněného jménem, blíže se o něm nerozepisují. Ale naše paní profesorka nám rozšířila vědomosti tím, že nám sdělila 3 Gorgiasovy nihilistické (nihilista = v nic nevěří, nic neuznává) úvahy:
  1. "Nic není."
  2. "I kdyby něco bylo, není to poznatelné (uchopitelné)."
  3. "I kdybychom to něco, co není, dokázali poznat, nebylo by to žádným způsobem sdělitelné."
Taky valíte oči nad těmito citacemi? Tak si je radši rychle zamáčkněte zpátky, protože jinak by vám v budoucnu mohly vypadnout nad některými větami filozofů, tuším. Mimochodem, neví se, jestli to Gorgias myslel vážně, nebo to od něj byla jen provokace.
 


II. Vrcholné období řecké filozofie

30. října 2016 v 16:38 | Anchor |  Filozofie starověkého Řecka a Říma
Vrcholné období řecké filozofie proběhlo na přelomu 5. a 4. století př. n. l. v Athénách.

Působili během něj
  • Sofisté
    • Protagoras
    • Gorgias
  • Sokrates
  • Platón
  • Aristoteles

6) Atomisté

30. října 2016 v 16:32 | Anchor |  Filozofie starověkého Řecka a Říma
Leukippos
Démokritos

5) Empedokles

30. října 2016 v 16:32 | Anchor |  Filozofie starověkého Řecka a Říma
Tady se dozvíte o Empedoklovi

4) Hérakleitos z Efesu

30. října 2016 v 16:30 | Anchor |  Filozofie starověkého Řecka a Říma
Tady bude výklad

3) Elejská škola

30. října 2016 v 16:29 | Anchor |  Filozofie starověkého Řecka a Říma
Xenofanés
Parmenides
Zenon z Eleje


1) Milétská škola

30. října 2016 v 16:27 | Anchor |  Filozofie starověkého Řecka a Říma
Tháles Milétský
Anaximenés
Anaximandros

Kam dál