Říjen 2016

2) Sokrates

31. října 2016 v 5:20 | Anchor |  Filozofie starověkého Řecka a Říma
Sokrates patřil do vrcholného období řecké filozofie, které proběhlo na přelomu 5. a 4. století př. n. l. v Athénách.

Pocházel z níže postavené rodiny a vyučil se sochařem, což mohl být důvod pro jeho myšlenku "Kdo potřebuje nejméně, je k bohům nejblíže." O svůj zevnějšek nedbal (prototyp pravého filozofa) a byl vysoké zavalité postavy, ale stejně si ho vzala jedna žena jménem Xantipa! Kromě toho, že byla hašteřivá, o ní víme ještě, že s ní Sokrates splodil potomstvo.

I když mu doma čekala manželka s dětmi, stejně Sokrates žil jen z toho, co mu lidé dali, za vyučování si platit nenechal (v duchu filozofie a oproti Sofistům).

Sokrates žádná díla nesepsal, jeho myšlenky se nám dochovaly díky jeho žákům. Náš filozof místo sezení u stolu a zapisování pěkně chodil po venku, zastavoval lidi a mluvil s nimi - vedl s nimi tedy dialogy. Nutil spoluobčany přemýšlet o pravdě, ctnosti a bohu. Tato metoda, kterou používal (mluvení s lidmi + pomáhání jim najít řešení a prozřít + pomáhání tím pravdě na svět) se nazývá maieutika. Na své složité otázky neznal odpovědi ani sám Sokrates, což tázané samozřejmě rozčilovalo.

Mohla bych k předchozímu odstavci dodat, že Sokrates navíc řekl "Vím, že nic nevím," jenže to by vůči němu nebylo fér. Mohli byste si myslet "nejenže Sokrates neznal odpovědi na své otázky, ale dokonce nevěděl vůbec nic - byl dutý jako bambus, v hlavě měl prázdno", avšak to nebyla pravda. Zmíněnou slavnou větu pronesl po letech objevování nových informací - s každým novým poznatkem se rozšiřovalo jeho povědomí o spoustě věcí, které ještě nezná. O tak obrovské spoustě věcí, až mu přišlo, že vlastně neví nic.

Místo věty "Vím, že nic nevím" by se tedy k tomu odstavci hodilo dodat, že Sokrates svými myšlenkami pobuřoval do té míry, že ho u soudu obvinili z bezbožnosti a kazení mládeže a musel vypít jed. K tomu se postavil statečně, skutečně tak učinil a v posledních chvílích mu byl nablízku např. jeho žák Platón.

Sokrates by se možná zlobil, když by viděl, jak se nazpaměť učíme jeho myšlenky. Filozofie totiž podle něj měla být postavena na prožívání, nemělo to být jen memorování.

S děsivě znějícím pojmem Daimonion přišel právě Sokrates. Nemá to ovšem nic společného s démony, nazval tak vnitřní hlas, hlas svědomí, hlas božský. K poslednímu slovu by se dalo navázat pojmem Sokratovské evangelium. Jedná se o příběh o něčem dobrém, dobrou zprávu. Sokrates tvrdí, že "Kdo dobro zná, ten dobro i koná". Dokonce si myslel, že se člověk rodí dobrý a kazí ho společnost. No, v některých případech nevim, nevim. Co byste řekli vy? :D

1) Sofisté

30. října 2016 v 17:05 | Anchor |  Filozofie starověkého Řecka a Říma
Sofisté patřili do vrcholného období řecké filozofie, které proběhlo na přelomu 5. a 4. století př. n. l. v Athénách. Jejich představitelé jsou Protagoras a Gorgias.

Slovo sofista znamená moudrý, vědoucí. Z toho bychom mohli usuzovat, že příslušníci této skupiny asi měli něco v hlavách (a to ne jen tak cokoli, ale přímo mozek) a že to i uměli používat. Správně. Jedině díky funkčním šedým buňkám mozkovým se mohli stát těmi vynikajícími řečníky, přemlouvači.

Oproti filozofům z 1. období starověké filozofie Řecka a Říma se místo na hledání pravdy soustředili na vemlouvání - na umění člověku něco vnutit, přinutit ho k něčemu (např. si něco koupit).

To ale nebyla jediná věc, kterou se odlišovali. Oni také dokonce šli proti myšlence filozofie - za vyučování si nechali platit! Ale mladí Athéňané, kteří se chtěli dostat k politické moci, a tak se potřebovali naučit mluvit a přesvědčovat, to zkousli.

***

Protagoras

První sofista, Protagoras, si samozřejmě jakožto příslušník této skupiny myslel, že pravdu má ten, kdo o ní druhé dokáže přesvědčit. Tou pravdou myslel konečnou pravdu, jelikož pravd je jinak ve skutečnosti více, jak ostatně sám uznal. Pravd je podle něj přesněji tolik, kolik je na světě lidí, jelikož každý člověk má jiný úhel pohledu kvůli jiným zkušenostem a schopnostem. Ale, jak už jsem psala, konečnou pravdu má podle Protagora ten, kdo o ní dokáže druhé přesvědčit.

***

Gorgias

Druhého sofistu, Gorgiase, najdete v učebnici Odmaturuj ze ZSV jen zmíněného jménem, blíže se o něm nerozepisují. Ale naše paní profesorka nám rozšířila vědomosti tím, že nám sdělila 3 Gorgiasovy nihilistické (nihilista = v nic nevěří, nic neuznává) úvahy:
  1. "Nic není."
  2. "I kdyby něco bylo, není to poznatelné (uchopitelné)."
  3. "I kdybychom to něco, co není, dokázali poznat, nebylo by to žádným způsobem sdělitelné."
Taky valíte oči nad těmito citacemi? Tak si je radši rychle zamáčkněte zpátky, protože jinak by vám v budoucnu mohly vypadnout nad některými větami filozofů, tuším. Mimochodem, neví se, jestli to Gorgias myslel vážně, nebo to od něj byla jen provokace.

II. Vrcholné období řecké filozofie

30. října 2016 v 16:38 | Anchor |  Filozofie starověkého Řecka a Říma
Vrcholné období řecké filozofie proběhlo na přelomu 5. a 4. století př. n. l. v Athénách.

Působili během něj
  • Sofisté
    • Protagoras
    • Gorgias
  • Sokrates
  • Platón
  • Aristoteles

6) Atomisté

30. října 2016 v 16:32 | Anchor |  Filozofie starověkého Řecka a Říma
Leukippos
Démokritos

5) Empedokles

30. října 2016 v 16:32 | Anchor |  Filozofie starověkého Řecka a Říma
Tady se dozvíte o Empedoklovi

4) Hérakleitos z Efesu

30. října 2016 v 16:30 | Anchor |  Filozofie starověkého Řecka a Říma
Tady bude výklad

3) Elejská škola

30. října 2016 v 16:29 | Anchor |  Filozofie starověkého Řecka a Říma
Xenofanés
Parmenides
Zenon z Eleje

2) Pythagorejci

30. října 2016 v 16:29 | Anchor |  Filozofie starověkého Řecka a Říma
Pythagoras

1) Milétská škola

30. října 2016 v 16:27 | Anchor |  Filozofie starověkého Řecka a Říma
Tháles Milétský
Anaximenés
Anaximandros

I. Období předsokratovské filozofie

30. října 2016 v 16:25 | Anchor |  Filozofie starověkého Řecka a Říma
Tady bude obecný výklad, soupis škol a filozofů.