2) Sokrates

31. října 2016 v 5:20 | Anchor |  Filozofie starověkého Řecka a Říma
Sokrates patřil do vrcholného období řecké filozofie, které proběhlo na přelomu 5. a 4. století př. n. l. v Athénách.

Pocházel z níže postavené rodiny a vyučil se sochařem, což mohl být důvod pro jeho myšlenku "Kdo potřebuje nejméně, je k bohům nejblíže." O svůj zevnějšek nedbal (prototyp pravého filozofa) a byl vysoké zavalité postavy, ale stejně si ho vzala jedna žena jménem Xantipa! Kromě toho, že byla hašteřivá, o ní víme ještě, že s ní Sokrates splodil potomstvo.

I když mu doma čekala manželka s dětmi, stejně Sokrates žil jen z toho, co mu lidé dali, za vyučování si platit nenechal (v duchu filozofie a oproti Sofistům).

Sokrates žádná díla nesepsal, jeho myšlenky se nám dochovaly díky jeho žákům. Náš filozof místo sezení u stolu a zapisování pěkně chodil po venku, zastavoval lidi a mluvil s nimi - vedl s nimi tedy dialogy. Nutil spoluobčany přemýšlet o pravdě, ctnosti a bohu. Tato metoda, kterou používal (mluvení s lidmi + pomáhání jim najít řešení a prozřít + pomáhání tím pravdě na svět) se nazývá maieutika. Na své složité otázky neznal odpovědi ani sám Sokrates, což tázané samozřejmě rozčilovalo.

Mohla bych k předchozímu odstavci dodat, že Sokrates navíc řekl "Vím, že nic nevím," jenže to by vůči němu nebylo fér. Mohli byste si myslet "nejenže Sokrates neznal odpovědi na své otázky, ale dokonce nevěděl vůbec nic - byl dutý jako bambus, v hlavě měl prázdno", avšak to nebyla pravda. Zmíněnou slavnou větu pronesl po letech objevování nových informací - s každým novým poznatkem se rozšiřovalo jeho povědomí o spoustě věcí, které ještě nezná. O tak obrovské spoustě věcí, až mu přišlo, že vlastně neví nic.

Místo věty "Vím, že nic nevím" by se tedy k tomu odstavci hodilo dodat, že Sokrates svými myšlenkami pobuřoval do té míry, že ho u soudu obvinili z bezbožnosti a kazení mládeže a musel vypít jed. K tomu se postavil statečně, skutečně tak učinil a v posledních chvílích mu byl nablízku např. jeho žák Platón.

Sokrates by se možná zlobil, když by viděl, jak se nazpaměť učíme jeho myšlenky. Filozofie totiž podle něj měla být postavena na prožívání, nemělo to být jen memorování.

S děsivě znějícím pojmem Daimonion přišel právě Sokrates. Nemá to ovšem nic společného s démony, nazval tak vnitřní hlas, hlas svědomí, hlas božský. K poslednímu slovu by se dalo navázat pojmem Sokratovské evangelium. Jedná se o příběh o něčem dobrém, dobrou zprávu. Sokrates tvrdí, že "Kdo dobro zná, ten dobro i koná". Dokonce si myslel, že se člověk rodí dobrý a kazí ho společnost. No, v některých případech nevim, nevim. Co byste řekli vy? :D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 D. D. | 4. listopadu 2016 v 11:12 | Reagovat

S posledním výrokem souhlasím tak půl na půl :-D.

Celkově mi filozofie přijde zajímavá, ale moc toho o ní nevím, takže jsem ráda, že to mám kde nastudovat, zvlášť, když je to napsané takhle hezky srozumitelně a vtipně :-)

2 Anchor Anchor | E-mail | Web | 13. listopadu 2016 v 22:43 | Reagovat

[1]: Asi tak :D

Ó, děkuju moc, tak já zkusím překonat lenost a něco sem zase hodit :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama