3) Platón

6. listopadu 2016 v 5:20 | Anchor
Platón působil ve vrcholném období řecké filozofie, které proběhlo na přelomu 5. a 4. století př. n. l. v Athénách.

Narozdíl od svého učitele Sokrata pocházel z výše postavené rodiny. Byl svědkem Sokratovy smrti, což ho zasáhlo natolik, že opustil Athény. Začal hodně cestovat, a tak jej ovlivnily východní filozofie a pythagorejci.

Opět narozdíl od Sokrata svá díla sepsal.
  • Vytvořil například Obranu Sókratovu, kde se dočtete co jiného, než Sokratovy obrany (obhajoby) před soudem.
  • Dále je autorem Symposionu (= Hostiny), ve které zmiňuje pojem erós. Jde o sílu vedoucí člověka k filozofování. Pro Platóna byl erósem Sokrates.
  • O duši a nauce o idejích se rozepsal hned ve dvou dílech - Faidón a Faidros. Ve Faidru duši rozdělil na 3 části (myšlení v hlavě, vůli v srdci a žádostivost v podbřišku).
  • V Ústavě se zabýval řízením společnosti a v Zákonech se soustředil na řízení státu.
  • Ovšem Platón si jen nefilozofoval, ale také vytvořil jeden více či méně důvěryhodně vypadající příběh! Tím mám na mysli příběh o zmizení bájné Atlantidy, jenž se nachází ve spisu Krítias.
Platón založil školu Akadémia, jejíž zánik v roce 529 znamená také zánik antické filozofie jako takové. V době své existence to byla demokraticky vedená škola, kde mohli studovat žáci z různých vrstev.

Platón nesouhlasil se sokratisty - nelíbilo se mu otáčení pravdy (všeobecným měřítkem pravdy podle Platóna byl mravní řád) a placení za učení. To nebyly jediné věci, co se mu nezamlouvaly. Byl odpůrcem rozumového a smyslového poznávání a vytvořil si vlastní idealistickou filozofii.

Jádrem filozofie tedy byla podle Platóna nauka o idejích. V této nauce se setkáme s pojmy erós, platonická láska, podobenství a svět idejí a svět stínů.
  • Eróse jsem vám již vysvětlovala, ovšem zmínila jsem jen konkrétního člověka, jenž byl erósem pro Platóna. Obecně se staly erósem smyslové prožitky a vjemy, které povznášely nad smysl, učily odvracet se od tělesna. Jedná se například o potěšení z postavy mladíků, o hudbu a o matematiku.
  • Pod platonickou láskou si dnes představíme lásku čistě duchovní. Takto to ovšem Platón nemyslel - šlo sice o lásku duchovní, ale i fyzickou!
  • Podobenství používal v Ústavě a v dílech o duši. Jednalo se o příběhy - obrazy - na základě kterých si lidé něco představili. Napsal například podobenství o jeskyni a podobenství o vozatajovi.
  • Svět idejí a svět stínů (někde jsem jej našla jako smyslový svět) je dualistická teorie o uspořádání světa. Jde o kontrast mezi tím, co je a co bychom chtěli. Tyto dva světy Platón popisuje v podobenství o jeskyni.
Svět idejí je ten pravý, skutečný, opravdový svět, jsou to předobrazy. Nejvyšší z idejí je idea dobra - tu má každá duše za cíl poznat a stát se její součástí. Podle Platóna se jde této ideji aspoň přiblížit, když budeme rozvíjet 4 ctnosti - moudrost, umírněnost, statečnost a spravedlnost.

Světem stínů nazývá viditelný svět, jenž poznáváme smysly a o kterém si jen myslíme, že je skutečný.

Když už jsem tu několikrát zmiňovala duši, pojďme se podívat na Platónovo pojetí duše. Zde nejsem líná zopakovat její 3 části - myšlení, které se nachází v hlavě, vůle, lokalizovaná v srdci, a žádostivost nalézající se v podbřišku.

K těmto třem částem se váže podobenství o vozatajovi. Platón totiž kreativně vymyslel, že vozataj, kterým je vůle, řídí kočár tažený 2 koňmi - myšlením a žádostivostí. Tento kočár se prohání mezi světem idejí a světem stínů a záleží jen na naší vůli, čím se necháme ovládnout. Platón nám naštěstí ohledně tohoto svého podobenství přináší dobrou zprávu - rozumová část již svět idejí ráčila poznat, tedy si rozvzpomínáme = anamnesis. A jestliže se necháme rozvzpomenout, dosáhneme správného cíle!

Za to, že mé texty čtete s takovým nadšením, vás ráda seznámím s Platónovými názory na uspořádání společnosti. Se současným uspořádáním nebyl spokojen, tedy se dal do dumání nad ideální společností. A hned stanovil její vrchol - žít dobrý život v ideálním státě. V ideálním státě by se společnost měla dělit na 3 vrstvy - řemeslníky (starající se o výživu a zisk), strážce (soustředící se na obranu státu) a vládce (zabývající se řízením státu).

O vedoucí pozice se mohl ucházet každý - Platón totiž ve své představě mísil aristokracii (že nejlepší by se vládci stali bez volby) s demokracií (že všem byl umožněn počátek ve vzdělávání).

Promyslel i systém vzdělávání. Do 20 let by se všechny děti vzdělávaly stejně (v gymnastice, hudbě, matematice a dialektice = nauka o správném myšlení), pak by ovšem přišla zkouška. To, co by v ní uspěli, by se následujících 10 let dále vzdělávali. Na ty, co by prošli i tímto prosíváním, by čekalo 5leté studium filozofie. Pak by se na 15 let zapojili do skutečného života. Cestovali by, honili se za poznáním a těšili se na své 50. narozeniny. V tom věku by se totiž konečně dostali na vládnoucí pozice.

Jako vladaři by to ovšem neměli lehké! Museli by se vzdát majetku a žen, tedy i rodiny, aby nikoho neupřednostňovali a aby se soustředili jen na blaho státu.

Platónovy myšlenky nevzaly za své po jeho smrti. Opěvovali je totiž novoplatonisté - idealisté - a staly se vrcholem idealistické filozofie.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

2 mkconsulting mkconsulting | 24. února 2017 v 19:28 | Reagovat

Účetnictví jak má být http://mkconsulting.cz

3 jklucetnictvi jklucetnictvi | Web | 9. dubna 2017 v 17:15 | Reagovat

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama